Hra s pravidly, která určujete spolu
Začátek školního roku je období, kdy začínají platit jiná pravidla a kdy je možné se s dětmi začít domlouvat na tom, jak to bude „letos“. Tedy v letošním školním roce. Je to čas, kdy je fajn, se spolu s dětmi zamyslet nad tím, s čím jste se trápili v loňském roce a začít hledat společná řešení. Nemám tím na mysli vydání série příkazů a zákazů ze strany rodičů, to, jak jistě víte, moc nefunguje a nebo pokud funguje, tak jako „mus“, nikoliv jako dohoda. Kdysi jsem četla, že děti nám byly dočasně svěřeny jako svobodné důstojné bytosti, abychom je naučili, co je potřeba, a pak je vypustili na jejich cestu světem. Moc se mi to přirovnání líbilo a snažila jsem se ho uplatňovat při výchově své dcery. Pokud se tedy na své děti dokážete alespoň občas podívat jako na své partnery, nikoliv jako na nekompetentní a nezralé jedince, kterým musíte vytrvale říkat, co mají a nemají dělat, máte z poloviny vyhráno. V praxi to vypadá jako velmi otevřená diskuze o tom, co je potřeba zajistit nejen ze strany dětí, ale i strany rodičů (aha!)..
Pravidla zlepšují klima v rodině
Revoluční na naše poměry je skutečnost, že návrhy řešení zkusíte nechat na bedrech vašich ratolestí a dojednáte si s nimi pravidla - co se bude dít, když, ... a sami si dosaďte to, co vás pálí. Možná budete překvapeni, kolik moudrosti ve vlastních dětech objevíte. Stejně tak musíte některá pravidla navrhnout vy, protože jsou jen ve vaši kompetenci. Aby to fungovalo, je potřeba zajistit několik podmínek:
Zejména jako rodiče být otevření, sdělovat své potřeby a s dětmi nemanipulovat. Sdělit, na čem se chcete domluvit - tedy co potřebujete vyřešit a jaký má být cílový stav. Je to vlastně taková prevence, kdy si dopředu domluvíte jak budete některé věci řešit.
Popsat co jste vy vnímali jako problém vy a proč (Pozn: ten, komu něco vadí, je držitel problému. Je potřeba se k tomu přihlásit a neházet vinu za své pocity na druhou stranu. ˇVasto ten, komu něco vadí je rodič, nikoliv potomek. Proto je potřeba umět svou rodičovskou (oprávněnou) potřebu umět pojmenovat) a zároveň požádat o návrh řešení vašeho potomka. Co navrhuje, abyste problematické situace elegantně zvládli až nastanou. Ve společné, otevřené, milé a přátelské diskuzi je potřeba vyladit postup tak, aby obsahoval řešení se kterým přijde vaše dítě, nebo kompromis, obsahující alespoň část řešení které váš syn nebo dcera navrhli. Takto přijaté pravidlo pak má velkou sílu, neboť je společně dojednané a můžete se na něj odvolat. Přijatá pravidla vám i vašim dětem totiž dávají jistotu, rámec o který se můžete opřít a snímají z obou stran napětí ve stylu " jak to zase budu s řešit… To vše samozřejmě za předpokladu, že obě strany budou pravidla co nejvíce dodržovat.
Přeneste odpovědnost na své děti - zvládnou to.
Témat, která se dají takto dopředu řešit je celá řada. Patří k nim pravidla týkající se prospěchu a přípravy do školy. Co stane když ....např: budeš nosit čtyřky, budeme se doma víc učit spolu. Do trojek je to ok, dělej si co chceš a nezajímá mě kdy děláš úkoly. Dalším příkladem může být dohoda o péči domácího mazlíčka nebo výše kapesného, odchodu nebo příchodu z domova…V podstatě se jedná o přeneseni zodpovědnosti na vaše děti a toho není nikdy dost. Je to velký vklad do jejich budoucího života. To co po dětech chceme, musí být v jejich silách a my rodiče musíme mít víru, že všechno co navrhují opravdu zvládnou, nebo si to ověřit - zeptat se jich jak tobudou dělat, pokud si nejste jisti.
Příklad - jak vyjednat výši kapesného a péči o finance. K
aždý rok v září jsem si sedla se svou dcerou (cca od 5. třídy) a na papír jsme daly všechny výdaje, které jí asi budou čekat v letošním roce a které souvisí se školním rokem. Obědy, jízdenky, kroužky, příspěvky na sport, lyžařské a jiné výcviky, kredit na mobil.... atd... Z toho vyplývalo i vyjednávání kapesného. Kolik a na co... Domlouvaly jsme si jak je bude platit. Nakonec jsme založily účet v bance a ona si přes kartu zařizovala své platby. Obědy, jízdenky.... ze začátku s dopomocí, na konci již sama. A tak to šlo rok za rokem až z ní najednou byla dospělá žena 🙂, která věděla zač je v Pardubicích perník. Otevřeně nastavené účty jsou také zdrojem klidu. Děti vědí, že nic není zadarmo, a že na některé věci rodiče třeba nemusí mít peníze a ony se musí dosnažit si nějaké někde vydělat. To je jen inspirace... k čemu je to dobré.
Začněte něco dělat jinak - nekritizujte a naslouchejte
Zkrátka začátek školního roku je výborná příležitost začít dělat spoustu věcí jinak, a pokud se vám zdá dojednávaní pravidel příliš složité, stačí když se třeba zaměříte na to, co vašim holkám a klukům jde a začnete méně kritizovat a více chválit. Jak děti, tak školu. Nebo stačí začít více naslouchat a společně si povídat. Jen tak - bez moralizování a udílení dobrých, ale nevyžádaných rad. Zkrátka se o své děti opravdu zajímat jako o partnery a svobodné bytosti a nebát se septát na jejich názory a zjišťovat, co vlastně potřebují a jak o svém životě přemýšlejí. Kolikrát nás mohou něco zásadního naučit. Hlavně je v takovém dialogu cítit zájem a láska a porozumění, které všichni potřebujeme.
Přeji všem krásný školní rok plný společných řečí.